Dům Loutek
Byla noc, všude tma, kterou prozařovaly jen měsíční paprsky, a ticho. Najednou však tmu prořízla ostrá záře automobilových reflektorů a do ticha se ozvalo burácení motoru. Jakési vozidlo mířilo směrem ke smetišti. Před branou skládky zakvílely brzdy a z auta vylétla jakási krabice, která skončila na hromadě mezi ostatními odpadky. Auto se otočilo a odjelo pryč. Krabice byla celá pomalovaná květinami a kašpárky. Bylo to loutkové divadlo. Pak se skutálelo po hromadě na zem a z něj vypadla jedna loutka. Byla oblečena do růžových šatiček a květinovaného slamáčku a dlouhé vlásky měla slepené pavučinami. To byla loutka, které říkali Slečna Laura. Pak z divadla vypadla další postavička, kašpárek, a skončil na Lauře. Vedle nich se skutálel panáček ve fráčku. Téhle postavičce říkali Panáček Barnabáš. Všichni tři se postavili. ,,No tedy!" pištěl Kašpárek. ,,To bylo nějakých slibů, když nás ty děti před časem dostaly k Vánocům, že si s námi budou hrát! A jak to dopadlo?! Vydrželo jim to jen nějaký ten týden, pak jsme spoustu času trčeli na zaprášený půdě a nakonec tohle!!!" ,,Počkejte...," zarazila se Laura. ,,Kde je Paní Baculka?" Z divadélka se ozvalo hlasité funění. To se loutka, které pro kyprou postavu říkali Paní Baculka, šplhala nahoru. ,,Ukažte, paní Baculko, já vám pomohu!" ochotně jí podávala obě ručky Slečna Laura. ,,Držte nás!" křikla na Barnabáše a Kašpárka. Barnabáš tedy chytil Lauru za pas a kašpárek chytil Barnabáše. Jenže Paní Baculka byla i pro všechny tři loutky těžká a všechny je stáhla zpátky do divadélka. Zvířil se tím oblak prachu. ,,Fuj!" prskal Kašpárek. Loutky se opět začaly šplhat nahoru. Konečně se dostaly ven z divadélka. ,,Co budeme teď dělat?" překřikovaly se. ,,První krok- zmizíme odsud a někde se umyjeme!" zavelela Laura. ,,A pak?" zeptal se Barnabáš a rozhlédl se po ostatních. Ti pokrčili rameny. ,,Teď jsem ale unavená, pojďme ještě spát," pobízela Paní Baculka a natáhla se na špinavý starý hadr, který u ní ležel. Vedle ní se natáhla Laura, z druhé strany Barnabáš a vedle Laury Kašpárek. Všichni usnuli a probudily je až sluneční paprsky. Špinavé a zaprášené loutky hned zamířily k východu ze skládky a potom přímo do města. Došly až na náměstí s kašnou uprostřed. ,,Támhle se můžeme umýt!" ukázal Barnabáš na kašnu a už tam lezl a hned za ním Laura, Kašpárek i Baculka. Voda smyla z loutek všechnu špínu, prach a pavučiny. Když byli čistí a jako noví, vydali se napříč náměstím. Lidé se po nich zvědavě ohlíželi a děti vrhaly prosebné pohledy na své rodiče, kteří ihned zamítavě vrtěli hlavami. I několik zvídavých psů se sehnulo, aby si k nezvyklým návštěvníkům města přičichli. Když unavené loutky došly na konec náměstí, najednou zůstaly jako přikované každý na svém místě. ,,Vidíte to, co já?" překvapeně vyvalila skleněná očka paní Baculka. Před nimi se majestátně tyčila obrovská budova celá pomalovaná barevnými postavičkami a velkým nápisem DIVADLO. Vypadala ale poměrně zchátrale, sklo v oknech a dveřích bylo popraskané a omítka se místy drolila. Slečna Laura si všimla, že ji stále dokola se smutným výrazem v obličeji obchází jakýsi muž. Sebrala odvahu a pomalinku kráčela směrem k němu. Barnabáš, Baculka i kašpárek jí celou dobu byli v patách. ,,Proč jste tak smutný?" osmělila se a zeptala se ho, když k němu došla docela. Muž se na ní podíval, pochopil, že mluvila ona, a leknutím téměř uskočil. ,,To už mi to tu tak chybí, že už mám vidinu oživlých loutek?" překvapeně zašeptal. ,,Co se tu stalo?" pokračovala ve vyptávání. ,,Ale," pronesl muž a těžce vzdychl, ,,bojím se o naše krásné divadlo. Kdysi bylo jedno z nejlepších ve městě, lidi ho milovali, pořád bylo plné. Jenže před několika lety zemřel starý majitel a převzala ho naše rodina. Já jsem se stal ředitelem. Starý majitel si přál, abychom ho udrželi na stejné úrovni jako dosud. Jenže lidé nás jako nové majitele odmítali přijmout, po čase přestalo vynášet a museli jsme ho zavřít. Sami vidíte, v jakém stavu teď je. Rádi bychom se ho znovu pokusili otevřít, jenže nemáme dost financí pro jeho opravení. Pokud bude chátrat dál, tak se úplně rozpadne, a to se přeci nesmí stát." Laura si všimla, že se muži v očích objevily slzy.