Julie a Filip
Bylo pošmourné záříjové dopoledne. Městské ulice byly poloprázdné, protože většina lidí tuto dobu trávila v zaměstnání a ti mladší ve školkách a školách. Z velkého supermarketu na kraji města vycházela nenápadná tmavovlasá asi dvacetiletá dívka ověšená taškami přeplněnými jídlem a potřebami pro domácnost. Dnes měla v zaměstnání volno, tak se rozhodla využít jej k velkému nákupu, aby svým rodičům trochu pomohla. Žádná lavička ani zídka, kde by si mohla aspoň trochu odpočinout a protáhnout záda a ramena, v dohledu. Jak pospíchala a soustředila se na to, aby z vrchovatých tašek nic nevytrousila, najednou ji cosi bolestivě zastavilo. Pouliční lampa. V hlavě jí zazvonilo a instinktivně se oklepala. Když se ze šoku vzpamatovala, uviděla před sebou kluka asi v jejím věku v triku s krátkým rukávem a kraťasech a se sluchátky v uších. Patrně si šel zaběhat, pustil si k tomu hudbu a tak se zaposlouchal, že zapomněl dávat pozor na cestu a ve stejnou chvíli vrazil do stejné lampy jako ona. Okamžitě ji zaujaly jeho pronikavé oči s hustým obočím, atletické tělo a tmavší vlasy stažené vzadu v týle do malého culíku. ,,Jejda, promiňte, neslyšel jsem vás,“ omlouval se, jen co se vzpamatoval. ,,To je v pořádku, to byla lampa, taky jsem do ní vrazila,“ měla potřebu se smát. ,,Generální nákup?“ otázal se při pohledu na její břímě. Přikývla. ,,Dovolíte?“ bral jí jednu z tašek. ,,Tak oni gentlemani ještě nevymřeli?" usmála se a ochotně mu tašku svěřila. Vykročila ke svému bydlišti. Následoval jí. ,,Jo kdyby něco, já jsem Filip,“ představil se. ,,A můžeš mi tykat. Moc se omlouvám, z toho šoku jsem se úplně zapomněl představit.“ ,,To je v pohodě. Já jsem Julie a taky jsem pro tykání,“ odpověděla mu. ,,Kde bydlíš?“ zeptal se jí. ,,Tady kousek, ukážu ti to,“ hodila hlavou směrem k sídlišti a oba vykročili tím směrem. Ačkoli sympatie mezi nimi byly už na pohled více než znatelné, ani jeden neměl odvahu o nich říct tomu druhému. Bydliště Juliiny rodiny bylo od obchodu asi pět minut pěšky. ,,Nepůjdeš nahoru?“ ptala se Julie, zatímco odemykala hlavní dveře od domu. Filip odmítavě zavrtěl hlavou. ,,Ne, myslím, že dneska už jsem tě zdržel dost a už musím taky jít, ale nesejdeme se někde zítra? Třeba na oběd nebo na skleničku?“ nabídl jí. ,,Jo, klidně,“ souhlasila. ,,Tak fajn, co třeba přesně v poledne v Černé růži? Předpokládám, že víš, kde to je?“ spontánně navrhl jako místo schůzky svoji oblíbenou, velmi příjemnou útulnou restauraci v centru. Kývla a usmála se. ,,Tak fajn. Zítra přesně v poledne v Černé růži. Stejně tou dobou mám v práci obědovou pauzu.“ Dvojice si ještě ve spěchu vyměnila telefonní čísla a rozloučila se. Oba se již těšili na zítřejší poledne. Julie byla téměř po celý den poblouzněná a z tohoto stavu ji nevytrhl ani odpolední příchod jejích dvou mladších sourozenců, devítileté sestry Laury a třináctiletého bratra Nikolase, ze školy. Jen mlhavě vnímala jejich veselé hlučení a vypravování o školních zážitcích a novinkách. Dokonce téměř připálila večeři, kterou jim připravovala. Nechápala to. Jak holka v tomhle již relativně vyspělém věku může bláznivě zamilovat jako jedenáctiletá puberťačka? Hlavou se jí honila spousta otazníků. Je to jen chvilkové, jen jednorázová platonická láska, nebo se z toho vyvine něco víc? Ani nevěděla, jestli je na nový plnohodnotný vztah připravená, čemuž se ovšem po zklamání, které jí před půl rokem připravil dnes již bývalý přítel, nedivila. Dosud, jako by to bylo právě teď, nebyla schopna z paměti vymazat ten osudný obrázek, kdy v posteli, kterou již celé dva roky sdílela se svým partnerem, viděla dvě nahé, pod peřinou se zmítající postavy, načež když přišla blíže, s hrůzou zjistila, že se jedná o jí velmi důvěrně známou dvojici- jejího partnera a její nejlepší kamarádku Amálii. Nedokázala pochopit tu zradu, to zklamání v lidech, kteří jí měli být téměř rodinou, ve kterých měla mít tu největší možnou oporu. Nesmazatelně se jí vryla do živé paměti téměř psychopatická scéna, kdy v nezadržitelných potokách slz afektovaně běhala po bytě, křičela tak, že se to rozléhalo po celém panelovém domě, ne-li sídlišti, otvírala všechny skříně v bytě, z otevřeného balkonu házela dolů na ulici veškeré partnerovy věci a náhodným kolemjdoucím tak připravila nezapomenutelné divadlo. Oba hříšníky okamžitě, co se z připraveného šoku jen trošku oklepala, nevratně vymazala ze svého života. Byt, ve kterém na nevěru svého partnera přišla, se jí úplně zhnusil, že nebyla schopná v něm přebývat, takže se přestěhovala k jedné kamarádce do jiného města a sem zpět k rodičům a sourozencům se vrátila nedávno odhodlána za veškerou minulostí udělat tlustou čáru. Mužům a veškerým pokusům navázat nový vztah s některým z nich se však vyhýbala obloukem. K Filipovi, který vypadal, že by to s ní mohl myslet vážně, však pojala důvěru a na zítřejší schůzku do Černé růže byla pevně odhodlána jít. Těšila se na ni celý zbytek dne, noc, po kterou se jí zdálo jen o něm, i následující den v zaměstnání, kdy se v opojení jen stěží zvládala věnovat klientům banky. Konečně velké chromované hodiny na stěně ukázaly poledne a pro všechny zaměstnance banky to znamenalo pauzu na oběd. Okamžitě zamířila k Černé růži. S třesoucími se koleny vešla do restaurace. Filip už ji u jednoho ze stolů očekával i s rudou růží, dvěma sklenicemi červeného vína a dvěma kuřecími bagetami. ,,Ahoj,“ pozdravila ho. ,,Čekáš dlouho?“ ,,Ahoj,“ oplatil jí pozdrav a zavrtěl hlavou. ,,Na tebe si rád počkám,“ usmál se. Vstal, přistoupil k ní a oba se ještě na pozdrav políbili. ,,Jo, to je pro tebe,“ podal jí růži. ,,Děkuju, je krásná, ne zrovna černá,“ trochu se zasmála, ,,ale já pro tebe nic nemám,“ usmála se smutně. ,,Nevadí,“ usmál se a odsunul druhou židli u stolu. ,,Vezmi místo,“ ukázal na židli a když se Julie usadila, pomohl jí ještě přisunout se ke stolu. ,,Teda, ty opravdu víš, jak u ženy zabodovat,“ rozplývala se nad jeho galantností. ,,Jo, kdyby to ještě tak dokázaly ocenit,“ povzdechl si. Julie zbystřila. ,,Špatné zkušenosti?“ zeptala se opatrně. Kývl. ,,Já také,“ přiznala a vylíčila mu detailně, jak in flagranti přistihla svoji nejlepší kamarádku se svým přítelem. ,,To já jsem vždycky byl takový naivní trouba, holce jsem dokázal snést modré z nebe, a ona to pak akorát využila ve svůj prospěch a pak mě okamžitě odkopla. Ještě jsem holku, co by dokázala být věrná a upřímně mít ráda, nenašel,“ svěřil jí. ,,Tak co kdybychom se přestali hrabat v minulosti a užívali si současnost?“ smyslně se usmála a zvedla sklenku. ,,To nezní špatně,“ oplatil jí úsměv, vzal do ruky svoji sklenku, přiťukli si a napili se. Oba stále hleděli do očí tomu druhému a jiskry mezi nimi jen přeskakovaly. Pořád se, mezitím co jedli bagety, smáli, líbali, hladili a něčím škádlili. Najednou se Julie podívala na hodinky a hrklo v ní. ,,Jejda…už bude jedna hodina…musím už zpátky do práce,“ zvedala se od stolu. ,,Tak já tě vyprovodím,“ nabízel se jí a pomohl jí do kabátu. Zaplatili a už se chystali odejít, když vtom se ještě rychle podíval na jejich stůl a vrhl se k němu. ,,Podívej, co bys tu nechala," podával jí s úsměvem růži, kterou tam málem zapomněla. ,,Je, děkuju moc," usmála se. Vyšli z restaurace. ,,Kde pracuješ?“ zeptal se jí, ještě dokusující svoji bagetu. ,,Tady kousek v bance,“ ukázala na velký bílý dům na rohu ulice. ,,Už budu muset opravdu běžet, jinak si mě šéfová podá. Zatím ahoj," rozloučila se, políbila ho ještě rychle na tvář, otočila se a odběhla. Růži, kterou od Filipa dostala, si k sobě tiskla jako nejvzácnější poklad. Hned po příchodu zpět do práce ji vložila do vázy s vodou a vystavila si ji na pult přepážky, u které obsluhovala klienty, takže jí zpříjemňovala pracovní dobu.